11/12/2020
Přátelé, mám tu čest Vám tu dnes představit opravdového krále lesa, strom, jenž byl zasvěcen bohům a to ne ledajakým. Diovi (děkuji Jana Janoutová za gramatickou kontrolu ;-) ) v Řecku, Thorovi na germánských územích a Perunovi u Slovanů.
Dub (Quercus) je podpěrou nebes, přístřeším dvou druhů nymf a je symbolem síly a života vůbec (Keltové).
Slované na počest boha Peruna udržovali věčný oheň z dubového dřeva, jež nesměl nikdy vyhasnout - stalo-li se tak, byl strážce ohně popraven.
U nás na pile známe krásu tohoto majestátního stromu, vážíme si toho, že je tento druh i v tomto století stále ještě s námi. Proto neradi vidíme, když dřevo tohoto krále končí pouze v kamnech. Není žádná sranda dubové dřevo správně nařezat, po té uskladnit a vysušit tak, aby po několika letech dávalo radost z trvanlivosti, dlouhověkosti a spolehlivosti. Byl by ovšem hřích, se o to nepokusit.
Informace výše uvedené jsme, stejně jako u modřínu, čerpali z knihy Tajemné a kouzelné stromy od Martiny Drijverové.