04/05/2025
Včera jsem společně s partou úžasných muzikantů hrála v tomto kostele úchvatné dílo olomouckého barokního skladatele P. J. Rittlera. Příprava tohoto díla stála desítky a možná i stovky hodin práce ještě než se vůbec začalo zkoušet. Nádherná hudba, plná duchovního prožitku, neboť se jednalo o mši. Proč to všechno píšu. V největším olomouckém kostele u P.Marie Sněžné sedělo 30! posluchačů. Takže jsme byli se sborem v pěkné přesile. Ok, prošlo to celé přes profíky zvukem i obrazem, třeba to vyšlo jako použitelný záznam…Nehrajeme poprvé a soubor není v kulturních kruzích neznámý, takže mě taková účast ani nepřekvapila. Co mě ovšem bolí více je postupný úpadek kulturnosti všeobecně, který jde ruku v ruce s všeobecnou vzdělaností. A taky postupnou ztrátou citlivosti k hodnotám, k historii, možná i k víře. Ptám se sama sebe, jaký to má smysl toto dělat pro pár lidí, přemlouvat neochotné sponzory, když nějaký kilometr vedle hraje slohem primitivní muzika “pro blbé”, hlavně aby tam nechyběla klobása a pivo, vždyť je to přece pro lidi a tam bude tržba vždycky.
Ano, má to smysl! Navzdory podmínkám, jsme srdcaři do posledního člověka. Ta hrstka zúčastněných si to s námi užila a my sami z této krásy budeme chvíli žít. A příště si to možná i nějaký mecenáš srovná v hlavě..
